Blog byl založen: 12.10.2011

Fall into darkness - 21. Kapitola

21. června 2013 v 18:40 | Michelle |  Fall into darkness
Omlouvám se, hlavně tobě, Suzan :) Měla jsem to přidat už dříve, ale bylo takové horko.. :D*


Pomalým krokem jsem opustila Louise a vydala se k Elisabeth. Sakra, co může chtít? Rozhodla se snad zkomplikovat životy lidí, do kterých už jí nic není? Louis už k ní určitě nic necítí, ač mi tehdy tvrdit, že to byla ohromná láska. Ona ho opustila a to se neodpouští. Došla jsem k ní a zadívala se jí do očí.

"Kdo jste, co chcete a proč ještě žijete?" Poslední slovo jsem zašeptala, abych nebyla za blázna. Louis mě samozřejmě slyšel, což bylo jedině dobře.

"Jsem Elisabeth, Louisova bývalá. Chci pomstu, a proč ještě žiji? Řekněme, že mi jedna mocná čarodějnice dala dar nestárnutí." Odpověděla mi. "Nějak mnoho otázek, nemyslíš si to, Alex?"


"Odkud znáte moje jméno?" Ztuhla jsem.

"Promluvíme si venku, nebo doopravdy chceš, aby všichni tito lidé věděli o tom, co jsi zač?" Zamračila jsem se a rychlým krokem šla za ní ven z místnosti.

Klapot mých podpatků se ozýval a já se nenápadně otočila na Nialla s Louisem a mrkla na ně. Byl to takový signál, aby se vydali ven a překvapili Elisabeth.

Stála jsem naproti Elisabeth a dívala se jí do očí. "Začni svým příběhem." Poručila jsem jí a opřela se o zeď. Nevydrželo mi to dlouho a nervózně jsem přešlapovala.

"Louise jsem příliš mnoho milovala. Tenkrát jsem byla člověk jako on. Společně jsme zažívali nejlepší léta našeho života, ale už tehdy existovala městská rada." Při těch dvou slovech jsem se na ní podívala. Zatracená městská rada! I po nás jednou půjde.

"Co se stalo?" Optala jsem se a až teď jsem její příběh začala vnímat pečlivěji.

"Byla jsem obviněna z čarodějnictví, což byla jedna z věcí, která byla přísně zakázána. Měla jsem být upálena na hranici, což jsem nechtěla." Odmlčela se. Že by jí to bolelo? Vzpomínky bolí? "Musela jsem utéct."

"Utekla jsi od Louise, i když byl tak vážně nemocný? Elisabeth, on umíral! Říkal mi svůj příběh a před tím, než byl přeměněn, trpěl bolestmi!"

"Myslíš, že jsem ho opustila dobrovolně? Bohužel v té době se každý staral hlavně o svůj život." Zavrtěla jsem hlavou.

"Já bych ho neopustila. Vím to na sto procent, protože…"

"Protože ho příliš zoufale miluješ, jasně chápu." Koukla se na mě vražedným pohledem. "Rozhodně jsem o tom s tebou nechtěla mluvit. Přišla jsem z jiného důvodu."

"Proč?"

"Určitě jsi mi neměla věřit, když jsem ti řekla, že jsem nesmrtelná, ale nejsem upír." Nechápavě jsem se po ní podívala. "Jsem upír a to o něco mladší než Louis. Jemu je v lidských dvacet jedna, ale mě je dvacet tři. Musela jsem čtyři roky hledat nějakého upíra, který mi mě přeměnil."

"Našla jsi." Shrnula jsem to.

"Ano, našla. Tenkrát se městem pohybovala upíří dvojice. Jednoho z nich dobře znáš. Byla to Alice a její dlouholetý přítel Jasper. V té době spolu sice nechodili, ale oba k tomu druhému chovali jisté city." Při jméně té mrchy jsem ztuhla. Ale nedala jsem to na sobě najevo. "Ona mě přeměnila."

"Proč jsi přišla?" Vražedně jsem se po ní podívala.

"Alice přišla o svou sestru tvou vinou a mě přišlo celkem fajn, zbavit se tě už ze dvou důvodů. Tvá smrt potěší mě i Alice."

"Ale já tě porazím." Napřáhla jsem ruku před sebe. "Mallem Sollte!" Vykřikla jsem a dívala se na Elisabethino tělo, které prudce narazilo do zdi. "Lou!" Křikla jsem a chytila kolík, který mi hodil. Podívala jsem se na ní a silně ho po ní hodila.

Jenže kolík jí nezasáhl. Prudce se zničil o zeď, do které narazil. Elisabeth už nebyla na místě u zdi jako předtím. Zmizela. "Jsem rychlejší, než si myslíš." Chytla mě pod krkem a vycenila své tesáky. "Vylezte vy dva šašci."

Dívala jsem na Nialla s Louisem, kteří neochotně vylezli ze svých skrýší. "Pánové." Zamumlala Elisa a dva mohutní upíři se k nim rozeběhli a chytili pod krkem, aby se nemohli hýbat. "Myslela jsem si, Louisi, že o mně už něco málo víš. Očividně moje intuice ze zrady je příliš dokonalá na to, aby mě přemohli dva upíři a jedna malá začínající čarodějka."

"Pusť Alex!" Křikl Louis a začal sebou škubat.

"Ale copak, drahý? Na mě už jsi zapomněl? Pěkné." Naklonila hlavu na stranu a udělala se mnou krok vpřed. "Mohla bych jí zlomit vaz, kdybych chtěla."

"Co po mně chceš?" Vyjekl.

"Nevím, o čem to tady mluvíš." Odvrátil pohled.

Elisabeth mě předala k nějakému dalšímu upírovi, který mě za ní držel. Přemístila se před něj a hluboce se mu zahleděla do očí. Kdyby Louis nebyl upír, myslela bych si, že ho ovlivnila. "Už to řekni."

"Alex jsem miloval už od prvního pohledu. Snažil jsem se jí pomáhat s jejími schopnostmi a být tu pro ni pořád. A pak jsem se dozvěděl o jejím příteli a zlomilo mi to srdce. Z hloubi srdce jsem doufal, že by ke mně mohla něco cítit. Jenže ona už byla zadaná a já jsem nevěděl, co dělat. Cítil jsem se příšerně a doufal jsem, že zemřu, abych se nemusel dívat na ní, jak je s ním šťastná." Domluvil a přitom se mi ani nepodíval do očí.

"Louisi." Nevěřícně jsem se na něj podívala. "Jak něco takového můžeš říct? Chtěl jsi zemřít jenom proto, že jsem byla šťastná? Brala jsem tě jako kamaráda, protože jsem si myslela, že já bych pro tebe nebyla dost dobrá! Chtěla jsem, aby náš vztah byl dobrý! Nechtěla jsem ti ublížit a právě proto ani teď nemůžu být tvou přítelkyní…"

"Pěkně se nám tady zhušťuje atmosféra." Zamumlala Elisabeth a pohlédla Louisovi do očí. "Kdo ti ublížil víc? Já nebo slečna nevinná?"

"Louisi! Já jsem ti dobrovolně neublížila. Já jsem ani nevěděla, že ke mně něco cítíš." Přesně chápu, čeho chtěla Elisabeth docílit. Povedlo se jí to?

"Ty jsi mě opustila, Elisabeth. Alexandra by mě nikdy neopustila. Pořád tu je se mnou, i když nikdy neopětovala mé city." Odpověděl jí Louis. "Nemůžu se na ní zlobit za to, že byla šťastná s někým jiným než se mnou."

"Jak myslíš." Odmlčela se. "Pánové." Kývla ke svým dvěma oddaným upírům a ti na povel zlomili Louisovi i Niallovi vaz.

"Ne!" Zoufale jsem vykřikla a snažila se Elisabeth vyškubnout. "Zabila jsi je!" Oči se mi nahrnuly slzami a já myslela, že na místě zemřu.

"Nezabila. Věř mi, že svého milovaného bych nezabila." Stále nepouštěla stisk své ruky pod mým krkem. "Omráčila jsem je a za pár hodin se proberou."

"Proč jsi to udělala?" Nestihla jsem dostat odpověď, protože mě silně praštila a já upadla do bezvědomí. Ležela jsem na zemi s pootevřenýma očima a pomalu je zavírala. Ztrácela jsem vědomí a jediné, čeho jsem si všímala, bylo Louisovo a Niallovo tělo, které se ode mě vzdalovalo. Někdo mě vzal do své náruče a odnášel mě od nich. Tehdy jsem už zavřela oči a upadla do hlubokého bezvědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Isa Isa | Web | 23. června 2013 v 14:47 | Reagovat

Krásný díl. :) Doufám, ze dříve nebo později bude Louis s Alex. :3

2 Susan Susan | E-mail | Web | 26. června 2013 v 21:32 | Reagovat

Krásny! Ja proste nemám slov! Nenaťahuj ma už :D Kedy bude ďalšia? Potrebujem vedieť ako to bude pokračovať :D Je to zatiaľ najlepší príbeh aký som čítala a nie len preto, lebo si skombinovala moje dve najobľúbenejšie veci - 1D a upírov - ale aj preto lebo je to originálna poviedka. V ostatných sa vždy opakuje že hlavná postava stretla svojich idolov, dali sa dokopy a bla,bla,bla.... Tu je to omnoho lepšie. Milujem to, ako píšeš, tvoj štýl písania a tá pointa príbehu... najlepší príbeh... nemám slov :D Len tak ďalej!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Copyright © 2011 - ? | FanFictions | Michelle-Stories
Hosting | blog.cz