Blog byl založen: 12.10.2011

Forbidden Love - 16. Kapitola

26. listopadu 2013 v 17:37 | Michelle |  Forbidden Love
Snad se nová kapitola bude líbit :) Nevím, co více bych k tomu měla psát. :) Já se teď půjdu věnovat novému vzhledu pro blog, protože ač se mi ten nynější líbí, temné barvy už omrzely :)
Forbidden Love


"Pojď," chytla jsem Jessicu za ruku a táhla jí pryč z pokoje. Nechtěla jsem, aby Thomas s Louisem zvonili podruhé, takže jsem Jessie za sebou doslova táhla.

"Rose, prosím," prosila mě, ale já už jsem s chutí otevřela dveře a pousmála se na Louise, který se zrovna chystal zazvonit podruhé.

"Ahoj!" pousmála jsem se na ně a vystrčila Jessicu ze dveří a ty následně zavřela a zamknula. Klíče přišly do psaníčka a já okamžitě přešla do čela naší skupinky, která se chystala odejít z pozemku. "Kam jdeme?"

"Uvidím," pokusil se mě Louis chytit za ruku, ale já jsem automaticky ucukla, jako by to byla samozřejmost. Což byla.

Cesta netrvala dlouho. Museli jsme se dostat do města, které je od naší chaty docela vzdálené, ale pomocí zkratky to netrvalo tak dlouho. Na Louise jsem se celou cestu nepodívala. Cítím se hloupě. Neměla jsem do toho Jessicu tlačit.
Dorazily jsme na soukromý večírek. Byl tam hluk a mě se z toho až zatočila hlava. Nelíbí se mi tu. Vůbec jsem sem neměla chodit. Vlastně celý ten nápad s výletem s Jessicou byl špatný.

"Tu máš," podal mi nějaký kluk červený kelímek s neznámým alkoholem. Možná mi tohle zlepší myšlenky, napadlo mě. Okamžitě jsem se z kelímku napila a snažila se působit špatně z toho, že se tohohle večírku můžu účastnit.

"Tak pojď," chytl mě za zápěstí Louis. Asi se vyvaroval ze své chyby a už mě jen tak za ruku brát nebude.

Všichni jsme si sedli do kruhu. Popravdě nás tady moc nebylo a to jsem byla ráda. Ostatní lidi se spolu jen hlasitě bavili a pili. To jenom já, Jessica, Thomas a Louis jsme si přisedli k další skupince lidí, sedících na zemi. Uprostřed kruhu byla flaška, která mi jasně napovídala, o co půjde.

"Točím," řekla pro mě neznámá hnědovlasá dívka a roztočila lahví, která se zastavila přímo na Thomasovi. Nikdo nemusel dlouho čekat a z jeho úst vyšla slova, která si žádala úkol. "Můžeš si vybrat nějakou dívku, předpokládám, že ne kluku, a polib jí."

Pohledem jsem střelila po Jessice, která s sebou ošila, když si všimla Thomasova pohledu, který na ní házel. Bylo to více než jasné, vybral si.

Odvrátila jsem od těch dvou pohled a napila se ze svého kelímku, který začínal být čím dál tím více prázdnější, což mě znepokojovalo. "Výborně!" vytrhl mě z nedávání pozoru dívčí hlas a já se opět mohla podívat na tu stejnou hnědovlasou dívku. Tentokrát jsem si jí prohlédla pečlivěji. Její hnědé vlasy byly sestříhané a šahaly jí stěží po ramena. Na svět se dívala hnědýma očima a pro dnešek byla oblečena stejně formálně jako Jessica a já.

Měla na sobě meruňkové šaty, které byly snad ještě kratší než by moje a to je co říct. Vrchní část šatů byly jemně ozdobené květinami a působily jemně. Na nohou měla béžové botky, které k šatům zrovna moc neladily, ale působily stejně jemným dojmem.

"Jsem ráda, že jste to oba splnily," zatleskala a já se podívala po Jess, která sklopila pohled k zemi. "Můžeš zatočit, Jessico," řekla klidným hlasem.

V duchu jsem jenom doufala, že to nepadne na mě. Rozhodně nestojím o to, abych se tu musela s někým líbat. Vážně to nemám zapotřebí. Proč bych to asi měla dělat? Sice jsem věděla, že úkol či otázku mi položí Jessica, ale nestála jsem o to ani tak. Je to sice má kamarádka, ale i ona mi může položit špatnou otázku.

"Úkol či pravda?" zeptala se tiše.

"Pravda," pípla jsem tiše. Okolo nás se ozval znepokojivý hlas ostatních lidí a zaslechla jsem dokonce slovo srab. Nezajímá mě, co si ostatní myslí.

"Dobře," vložila se do toho hnědovláska. "Jelikož jste kamarádky," naklonila hlavu na stranu a začala pociťovat zradu. "Otázku ti položím já."

"D-dobře?" vydechla jsem znepokojeně.

"Děláš, že jsi skvělá kamarádka," podívala se na Jessicu a po chvilce na mě. "Je tu něco, co jsi svojí kamarádce neřekla? Může to být cokoli, Rose. Odvaž se."

"Já…" proboha!

"Rose?" podívala se na mě Jessica a já si nervózně sundala gumičku z vlasů a zničila si tak krásný drdol. "Co mi tajíš?"

"Já ti nic netajím, teda…" povzdechla jsem. "Je tu něco, co jsem ti neřekla."

"Co to je?" vložila se do toho ta hnědovlasá dívka.

"Ario!" okřikl jí Louis a podíval se na mě. Ostatně jako všichni ostatní, což je dost nepříjemné.

"Mám přítele, o kterém jsem ti neřekla."

+-+-+-+-+

Jessica se z večírku vypařila tak rychle, že jsem jí skoro ani nestihla dohnat. Jessica běžela cestou, která vedla k chatě. Bylo mi jasné, že je na mě šíleně naštvaná. Nedivím se jí. Měla jsem jí to říct. Vždyť jsem jí jenom mohla říct, že s někým jsem. Nemusela vědět jméno.

"Jessie?" oslovila jsem jí.

"Co je?" otočila se na mě a já v jejích očích zahlédla slzy. "Já jsem to věděla, Rose! Věděla jsem, že mi něco tajíš! Věděla jsem, že s Taylorem chodíš! Mohla jsi mi to říct! Ptala jsem se tě tolikrát."

"Není to Tay, s kým chodím, je…" zavřela jsem pusu dřív, než jsem něco stihla říct. Nemohla jsem jí jen tak říct, že chodím s naším profesorem matematiky.

"Máš poslední šanci mi říct pravdu," založila si ruce a já na ní povytáhla obočí. "Chci, abys mi řekla to, co si myslíš, že mi říct nemůžeš. Jsem tvá nejlepší kamarádka, zasloužím si to vědět."

"Tak?"

"Pokud mi to neřekneš, ukončím tvoje trápení sama. Nebudeš se muset rozhodovat mezi mnou a svým tajemstvím," podívala se na mě.

"Proč to děláš? Tohle kamarádky nedělají, Jessico. Netahají ze sebe tajemství, která by jim mohla ublížit. Ano! Jestli ti to tajemství řeknu, zničí mě to."

"Neřekneš mi to?" podívala se na mě a já se k ní otočila zády a vykročila směrem z chaty. Musím odsud pryč. "Rosalie!"

Po tvářích mi steklo několik slz a já se jen zoufale podívala na svou kamarádku. Katie by ode mě něco takového určitě nechtěla. Kdyby viděla mé slzy, přestala by.

"Jessie," šeptla jsem slabě.

"Do toho, horší už to nebude."

"Promiň, ale neřeknu ti to," otočila jsem se od ní, abych se ze svého rozhodnutí vzpamatovala. "Zítra ráno už tu nebudu, vyzvedne mě…"

"Kdo?" založila ruce v bok a podívala se na mě pohledem, který na mě vždycky vrhá má mamka. "On? Pan Tajemný?"

"Promiň," otočila jsem se na podpatku a rozeběhla jsem se odsud pryč. Jakmile jsem zašla za roh, vytáhla jsem z psaníčka mobil a bez rozmyšlení vytočila Liama.

"Zlatíčko?" ozval se jeho starostlivý hlas, když jsem ho oslovila. "Co se stalo?"

"Liame, přijeď pro mě. Prosím tě, přijeď pro mě."

"Co se děje, Rose?" vyptával se.

"Jessica," šeptla jsem. Ani jsem se nezmohla na to vyslovit její jméno. "Ona něco tuší. Šíleně jsme se pohádaly a já se jí teď nemůžu dívat do očí a tvrdit jí, že s tebou nic nemám. Vždyť já tě potřebuju jako součást mého života."

"Sbal si věci, budu tam co nevidět."

"Cesta sem trvá několik hodin," povzdechla jsem.

"Pojedu rychle," zaslechla jsem jeho smích a já už měla chuť mu říct, že v žádném případě kvůli mně nebude nic riskovat. Bylo už ovšem pozdě, protože se se mnou rozloučil a já mobil mohla rovnou uklidit.

"Takže je to tak?"

"Jessico!" vyděšeně jsem zalapala po dechu a otočila se za jejím hlasem. Nechápala jsem, proč už mě nenechá na pokoji. Chci si jít sbalit a odejít.

"Máš poměr s učitelem?" nezmohla jsem se ani na slovo. Chtěla jsem se zasmát, jako bych reagovala na dobrý vtip, ale nezvládla jsem ani to. "Vím to už tak dlouho! Všechno jsi mi to tajila už od února!"

"Co?" povytáhla jsem na ní obočí.

"Viděla jsem vás, tehdy v učebně."

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 A.K. A.K. | Web | 27. listopadu 2013 v 15:57 | Reagovat

je to úžasné...už sa neviem dočkať toho, ako sa to bude ďalej vyvíjať ... teím sa na novú kapitolu strašne moc :)

2 Isa Isa | Web | 1. prosince 2013 v 18:30 | Reagovat

OMG, tak to je v loji. Jessicu fakt nemám ráda, chová se zle k Rose. Sice jí chápu, že je naštvaná, že jí to Rose zatajila, ale stejně. Nemusí to zní sáhodlouze tahat. :-D Skvěle napsané. :-)

3 Makyy Makyy | 3. prosince 2013 v 21:25 | Reagovat

ohh Jess je docela zlá :D určitě to pro tí ní někdy použije :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Copyright © 2011 - ? | FanFictions | Michelle-Stories
Hosting | blog.cz